Ministerstvo práce a sociálních věcí vypořádalo připomínky k návrhu vyhlášky a současně spolu s Ministerstvem zdravotnictví zaslalo reakce na otevřený dopis AIP, které tímto zveřejňujeme. Velmi si vážíme toho, že se naše podněty podařilo podrobně projednat a že významná část z nich byla při finalizaci návrhu zohledněna, což vnímáme jako důležitý posun v nastavení podpory lidí se zdravotním postižením a jejich pečujících.
Aliance v rámci připomínkového řízení obdržela upravené znění návrhu vyhlášky. Tato podoba odpovídá rámci prezentovanému při projednání v Senátu (ZDE) a přináší důležité vyjasnění role pracovníků v sociálních službách. Nově je jasně stanoveno, že ošetření ran, polohování, vypouštění urosáčků, měření fyziologických funkcí, pomoc s použitím speciálních, zdravotních či kompenzačních pomůcek nebo podávání doplňků stravy, jsou základní činnosti, které nespadají mezi úkony péče o zdraví a mohou je tak vykonávat pracovníci všech péčových služeb i bez specializovaného vzdělávání.
Samotné úkony péče o zdraví jsou nyní vymezeny tři – pomoc při užití humánního léčivého přípravku bez porušení integrity kůže, pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře nebo tlustého střeva a pomoc při výměně sběrného sáčku u vývodu z tlustého střeva.
Významným posunem je také důkladné dopracování důvodové zprávy, která nyní jednotlivé úkony podrobněji specifikuje a zpřesňuje jejich rozsah. Současně z ní jasně vyplývá, že pomoc s úkony péče o zdraví může být poskytována i dětem nebo osobám s intelektovým či kombinovaným postižením, pokud je zajištěn souhlas pečující osoby. Pomoc probíhá vždy s aktivní účastí klienta, která je chápána flexibilně s ohledem na jeho věk, zdravotní stav a individuální schopnosti, a rozsah podpory se sjednává individuálně s respektem k jeho potřebám, preferencím a autonomii.
Navzdory opakované argumentaci AIP nebyly mezi úkony péče o zdraví zařazeny pomoc s podáváním stravy a tekutin přes PEG ani pomoc s aplikací inzulínu inzulínovým perem. Oba úkony mají dle ministerstev charakter zdravotní péče, což podle nich brání jejich zařazení do vyhlášky upravující sociální služby. AIP s tímto závěrem nesouhlasí a na zařazení těchto úkonů nadále trvá. V obou případech jsme přesvědčeni, že při jasně stanovených podmínkách jde o běžné, opakované a prakticky zvládnutelné činnosti, které mají charakter podpory v každodenní péči o zdraví a měly by proto být dostupné v rámci sociálních služeb. Věříme, že tato otázka bude dále předmětem odborné diskuse.
V tuto chvíli čekáme na finální podobu vyhlášky a budeme sledovat její implementaci do praxe. Klíčové bude, jak se osvědčí celkové nastavení, včetně oblastí, které mohou představovat slabiny – zejm. dobrovolné poskytování této činnosti, omezení pouze na osobní asistenci a pečovatelskou službu, požadavek na dosaženou maturitu u pracovníků v sociálních službách nebo nebo rozsáhlý specializační kurz pro pomoc s úkony péče o zdraví. Nadále jsme připraveni spolupracovat, poskytovat věcnou argumentaci, sdílet zkušenosti z praxe a aktivně se zapojit do hledání řešení, která budou odpovídat potřebám lidí s postižením a jejich blízkých pečujících.
Níže zveřejňujeme odpovědi ministerstev na otevřený dopis Aliance: