Sbírkové weby jsou plné příběhů lidí s postižením a pečujících rodin, žádná systematická analýza tohoto fenoménu v Česku dosud neexistovala. Letos jsme proto navázali spolupráci s Katedrou veřejné a sociální politiky FSV UK. Pod vedením Evy M. Hejzlarové vzniklo praktikum “Crowdfundingové platformy jako čtvrtý pilíř sociálního zabezpečení?”, v jehož rámci studenti pro Alianci analyzovali sbírky lidí s postižením a pečujících rodin na Doniu a poskytli tak cenný vhled do tohoto tématu. Díky této spolupráci Aliance získala důležitá data o existujících systémových deficitech a další argumenty pro advokační práci. Analýza byla zpracována pro bono – děkujeme. Níže zveřejňujeme výsledky.
Manažerské shrnutí
Výzkum analyzoval využívání největší crowdfundingové platformy Donio osobami se zdravotním postižením. Cílem bylo zjistit, jakou roli hrají veřejné sbírky v zajišťování životních potřeb a jaké zkušenosti mají zakladatelé těchto sbírek s procesem samotného crowdfundingu.
Z celkového počtu 3360 sbírek, které byly na Donio ukončeny v období zhruba 3,5 let (od března 2022 do září 2025) se 632 (19 %) týkalo potřeb spojených se zdravotním postižením. Konzervativní kvalifikovaný odhad celkové částky u těchto 632 sbírek činí cca 160 milionů Kč, což odpovídá zhruba 46 milionům Kč ročně.
Nejčastěji (ve více než polovině případů) se vybíralo na zdravotní pomůcky (vozík, elektropohon k vozíku, ortézy), s odstupem následovaly terapie a rehabilitace a auta a poté živobytí a úpravy bydlení. U kategorie „zdravotní“, která pokrývá zdravotní pomůcky, rehabilitace a terapie, léky, přístroje a zdravotní péči, činí medián vybrané částky na sbírku necelých 130 000 Kč, u kategorie „sociální“, která pokrývá služby a asistence, úpravu bydlení, auto, živobytí, podporu zdravých dětí a asistenční psy, pak 200 000 Kč. Sbírky jsou v drtivé většině případů úspěšné – na cílovou částku nedosáhnou pouze zhruba 3 % z nich.
Hlavním impulsem k založení sbírky bývá pokulhávání státní podpory – finance, které svou výší nemohou uspokojit reálné potřeby lidí, zdlouhavé rozhodovací procesy a neempatický přístup institucí.
Státní systém je respondenty vnímán jako byrokratický, neefektivní a dehumanizující, zatímco Donio je v očích respondentů relativně rychlé, srozumitelné a lidské. I přesto není založení a vedení sbírky bez nákladů. Přináší psychickou, sociální, administrativní i časovou zátěž: obavy z vystavení příběhu, z toho, že se částka nevybere, z osočení z žebrání, dokládání různých potvrzení a vyúčtování nákladů. Ve výsledku ale převažuje emocionální i materiální úleva – vděčnost, radost a obnova důvěry ve společnost a možnost zlepšit svou situaci způsobem, který si daný člověk sám vybral.
Crowdfundingové platformy nepředstavují svým rozsahem „čtvrtý pilíř“, ale spíše důležitý doplněk nebo náhradu nefunkčního systému sociálního zabezpečení. Doplňkem je pro lidi se zdravotním postižením, pro které stát možnosti podpory najde, náhradou pak zejména pro ty, jejichž diagnóza, resp. životní situace je pro stát příliš nová, neobvyklá nebo obtížně uchopitelná.