Participace je spolupodílení se na tvorbě politik a právo každého člověka. Zároveň tento nástroj umožňuje veřejné správě lépe poznat skutečné potřeby lidí, pro které je politika tvořena. Video dokumentuje práci krajského advokačního týmu AIP ve Středočeském kraji v rámci ESF projektu Participace lidí se zdravotním postižením a pečujících, jehož cílem je zapojit lidi s každodenní zkušeností s péčí do plánování služeb na krajích.
Marcela Filčevová, která pečuje o svého dospělého syna s postižením, se zapojila, aby svou zkušenost využila nejen pro sebe, ale i pro ostatní. „Já jsem vždycky měla trošku pocit, že pokud budu já někde sama bojovat, že se dostanu k nějakému výsledku. Ale já to nepotřebuju jenom pro sebe, já chci, aby i ty ostatní, kteří nemají prostě tolik těch sil, tak aby už tohle nemuseli dělat.“
Marie Vosecká, která pečuje o syna s kombinovaným postižením, zdůrazňuje hodnotu praktických zkušeností: „My můžeme říct, co je potřeba nejvíc, než poskytovatelé těch služeb. My máme žitou zkušenost. Vyslechnutí pečujících a lidí s postižením se ale dost opomíjí,“ říká. Erika Trousilová, na vozíku, doplňuje: „Většinou to politici rozhodují podle svých plánů od stolu, ale nezajímá je zpětná vazba. Přinášíme zpracované poznatky a informace, kterými jim můžeme práci ulehčit.“
Terezie Horová, metodička participace, zdůrazňuje, že participace umožňuje politikům a úředníkům lépe porozumět skutečným potřebám lidí s postižením a vidět širší souvislosti. „Co můžeme kraji vlastně ukázat, je, že to jedno téma se týká mnoha skupin lidí s postižením – ať už nevidomých, lidí na vozíku, nebo pečujících.“
Krajská advokační skupina se aktivně zapojila do přípravy střednědobého plánu sociálních služeb ve Středočeském kraji. Ladislav Vach, pečující a člen správní rady organizace Maminy s rakovinou, vysvětluje: „Účastníme se pracovní skupiny pro střednědobý plán, snažíme se navodit změnu proti původnímu střednědobému plánu, který vlastně letos vyprší, a ty nové změny prosadit do toho nového.“
Marie Zemanová, nevidomá členka krajské advokační skupiny, popisuje, jak tým postupně soustředil svou pozornost na dvě hlavní témata – nedostatek asistentských služeb a nedostatek či nevhodnost informací: „Postupně se nám podařilo široká témata zúžit na ta dvě hlavní a tahle dvě témata se snažíme každý ze svého hlediska nějakým způsobem prosazovat a ukazovat,“ říká Marie. Uvádí také konkrétní úspěch na Slánsku, kde byla v plánu navýšena kapacity služby osobní asistence.
Simona Šimíčková, právnička AIP, doplňuje, že v rámci projektu vzniká metodika participace, která má ukázat, jak je dobré participaci provádět a zároveň jak ji realizovat v českém prostředí. Cílem je, aby zapojení lidí s postižením a pečujících mělo smysluplný dopad na podobu sociálních služeb.