Ukázka první série videopříběhů o lidech s postižením od Dětí úplňku: Právnička Veronika Vítková pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv. Podporu druhých potřebuje dvacet čtyři hodin denně. Český sociální systém lidem v podobné situaci ale nenabízí žádnou možnost jak žít samostatný aktivní život. Jedinou cestou, kterou nabízí, je ústavní péče. Tam by ale Veronika nemohla pracovat a dostala by se do hluboké sociální izolace.
Veronika Vítková vystudovala práva, prováděla výzkum ve Velké Británii a absolvovala stáž v Evropském parlamentu. Pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv, kde může zúročit svoji specializaci – práva osob se zdravotním postižením.
Veronika má spinální svalovou atrofii, která způsobuje, že je téměř nepohyblivá. Nedokáže se sama napít ani najíst, potřebuje dvacet čtyři hodin denně asistenci druhého člověka.
Český sociální systém lidem v podobné situaci ale nenabízí žádnou možnost jak žít samostatný aktivní život. Jedinou cestou, kterou nabízí, je ústavní péče.
Český sociální systém lidem v podobné situaci nabízí jako nejvyšší možnou podporu čtvrtý stupeň příspěvku na péči ve výši 13 200 korun. Lidem s nejtěžším postižením to ale zdaleka nestačí. Aby mohla Veronika žít a pracovat samostatně, potřebuje si zaplatit měsíčně asistenci ve výši sedmdesát tisíc korun.
„Pokud neseženu peníze, nebudu moci pracovat, budu totálně sociálně izolovaná,“ říká Veronika. „Prostě skončím a budu opravdu muset žít v ústavu. Tam máte naplánovaný režim, v kolik hodin vstáváte, co jíte, kdy se koupete. Žijete za zdmi zařízení. Nemohla bych se už nikdy svobodně rozhodnout co a kdy chci dělat. Bojím se toho.“