Lidi s postižením často potřebují sociální a zdravotní službu zároveň. Ty jsou však momentálně striktně oddělené a ani jedna z nich není schopna poskytnout člověku s postižením podporu, kterou by v domácím prostředí skutečně potřeboval.
„Já potřebuji pomoct hlavně při odsávání. Prostě podat cévku na kraj tracheostomie, pak už se odsaju sám. Ale tím, že to není specifikované v zákoně o sociálních službách, tak oni to, po poradě s krajem, odmítají dělat,“ popisuje Petr Hájek, který se po pádu z výšky pohybuje na vozíku. Jedná se totiž o zdravotní úkon, který pracovníci pečovatelské služby, kterou pan Hájek využívá, podle zákona dělat nemohou. Když je takový úkon potřeba, musí přijet jeho manželka nebo se zavolá zdravotní péče, pokud je někde v dosahu. „Jinak musím volat rychlou,“ dodává.
Pracovníci v sociálních službách nesmí provádět ani jednoduché ošetřovatelské úkony jako je podávání léků. Zdravotníci zas odmítají vykonávat úkony sociální. Dobrotiví asistenti a pečovatelé občas zavřou oči a lék podají nelegálně, jindy musí lidé s postižením a jejich rodiny objednat oba druhy služeb současně. Tento systém je nejen obrovsky neefektivní, ale pro lidi s postižením a jejich rodinné pečující také velice nepružný.
„Některé ty služby mají ve svém zaměstnaneckém poměru přímo zdravotníka, a to pokryje zdravotní úkony, ale některé služby to nemají, protože toho zdravotníka nezaplatí,“ vysvětluje Jarmila Neuwirthová. Její dcera trpí epilepsií a potřebuje medikaci třikrát denně. V případě epileptického záchvatu dceři musí být podán akutní lék. Některé děti si lék vzít samy neumí, některé s ohledem na své postižení si lék samy vzít nemohou, pracovníci sociálních služeb léky podat nemohou, proto i ve službách musí řešit podání léků rodiče a zajistit zdravotní sestru, která přijde lék podat.
Rozšíření kompetencí pracovníků v sociálních službách, aby např. po doplnění zdravotnického kurzu byli oprávnění vedle samotného asistování vykonávat i jednoduché ošetřovatelské úkony by významně ulehčilo život lidem s postižením a jejich blízkým. Těm, kterým má systém zdravotní a sociální péče sloužit.
„Celá situace by se dala řešit po vzoru zahraničí, kde jsou třeba země, ve kterých pracovník v sociálních službách po nějakém školení nebo zaškolení může vybrané jednoduché zdravotní úkony poskytovat v rámci sociální služby,“ shrnuje Roman Mucha, ředitel společnosti Hornomlýnská, o.p.s.