Lidi s postižením často potřebují sociální a zdravotní službu zároveň. Ty jsou však momentálně striktně oddělené a ani jedna z nich není schopná poskytnout člověku s postižením podporu, kterou by v domácím prostředí skutečně potřeboval.
Pracovníci v sociálních službách nesmí provádět ani jednoduché ošetřovatelské úkony jako je podávání léků. Zdravotníci zas odmítají vykonávat úkony sociální. Dobrotiví asistenti a pečovatelé občas zavřou oči a lék podají nelegálně, jindy musí lidé s postižením a jejich rodiny objednat oba druhy služeb současně. Tento systém je nejen obrovsky neefektivní, ale pro lidi s postižením také velice nepružný.
Rozšíření kompetencí pracovníků v sociálních službách, aby např. po doplnění zdravotnického kurzu byli oprávnění vedle samotného asistování vykonávat i jednoduché ošetřovatelské úkony by významně ulehčilo život lidem s postižením a jejich blízkým. Těm, kterým má systém zdravotní a sociální péče sloužit.