Nakonec jen 70 lůžek. Tak zní nový kompromis kapacity ústavů

Dovedli byste si představit žít v ústavu, kde by spolu s vámi bydlelo přes 100 dalších lidí? My určitě ne. Takové podmínky se nám totiž zdají v přímém rozporu s požadavkem individualizované podpory. Péče poskytovaná v ústavních kolosech z povahy věci nemůže zachovávat důstojnost klientů, natož jejich právo rozhodovat o vlastním životě.

Proto naše Aliance společně s Jednotou pro deinstitucionalizaci dlouhodobě žádala Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby snížilo maximální velikost ústavů, jejichž výstavbu či rekonstrukci má financovat Národní plán obnovy. Již druhá výzva k čerpání z Národního plánu totiž počítala s investicemi pro domovy seniorů (DS) a domovy se zvláštním režimem (DZR), ve kterých by mohlo žít až 120 osob pod jednou střechou.

Po mnoha otevřených dopisech, zaslaných připomínkách, protestně laděných tiskových zprávách a přímých jednáních se zástupci MPSV i se zástupci Evropské komise se nám s Jednotou podařilo významně přispět únorovému kompromisu (kompromis je součástí dokumentu „Věcné podmínky pro realizaci projektů pobytových služeb péče v rámci Národního plánu obnovy.”): Maximální kapacita DS a DZR, jejichž výstavbu anebo obnovu lze z Plánu financovat, bude v případě seniorů pouze 70 lůžek (pro seniory s vysokou závislostí). V případě osob se zdravotním postižením bude maximum 25 lůžek. V rámci dotačního řízení budou navíc zvýhodněny instituce s maximálně 18 lůžky a dále ty, které budou svou kapacitu snižovat v rámci transformace.

Spolu s námi a Jednotou se do procesu vyjednávání v různých fázích zapojily také další členské organizace, jimž za to patří dík. Jmenujme především Naději pro dětí úplňku, Líp a spolu, Parent project, Péči bez překážek, Rytmus Střední Čechy a Sdružení pro podporu lidí s mentálním postižením. Prokázali jsme společnou sílu organizací hájící kvalitní a důstojné podmínky pro život všech lidí v sociálních institucích proti zájmům krajů jakožto hlavních zřizovatelů pobytových zařízení s argumenty o udržitelnosti provozu zařízení.

Oceňujeme, že MPSV bylo nakonec o snížení počtu lůžek ochotno otevřeně jednat – změna původních kritérií pro něj nebyla úplně snadná, neboť bylo nutné řešit širší souvislosti čerpání evropských dotací. Vyjednaný kompromis považujeme za krok dobrým směrem, byť není ani zdaleka ideální. Pokud by měla být maximální kapacita pobytových zařízení do budoucna kodifikována zákonem, budeme jednoznačně požadovat daleko nižší počty lůžek.

Česká republika na mnoha místech deklarovala, že je jejím záměrem transformovat své sociální služby. Je třeba, aby se k tomuto cíli konečně postavila čelem. Protože jedině přes rozpouštění velkých ústavů vede cesta k rozvoji terénních a ambulantních služeb, díky nimž mohou lidé s postižením a senioři žít v domácím prostředí.