PILÍŘ 2: SPRAVEDLIVÉ POSOUZENÍ POTŘEB
„Každá sociální pracovnice posuzuje jednotlivé úkony jinak. Dokonce v každé kanceláři vám řeknou jiné informace. Na co máte nárok, o co si můžete požádat, to vám nikdo neřekne.“
„Moje dcera se orientuje doma a ve škole, ale pokud by se ocitla kdekoliv jinde, bude úplně ztracená… a orientaci máme napsanou, jako že ji zvládá.“
„U genetických a vrozených diagnóz by neměly být vůbec požadovány dokola nové posudky o stavu postižení – vždyť Downův syndrom nevymizí!“
POPIS PROBLÉMU
Z více než 1,4 milionu lidí, které ve svém posledním šetření v roce 2018 identifikoval ČSÚ jako osoby se zdravotním postižením, pobíralo tzv. příspěvek na péči celkem 357 tisíc osob. Více než čtyři pětiny z nich žily v soukromých domácnostech, ostatní pak ve výhradně pobytových službách (domovech pro seniory, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech se zvláštním režimem, chráněném bydlení, azylových domech, týdenních stacionářích, domech na půl cesty a v sociálních službách poskytovaných ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče). Mezi příjemci příspěvku bylo 30 % lidí s lehkou závislostí (první stupeň), 32 % se středně těžkou závislostí (druhý stupeň), 24 % s těžkou závislostí (třetí stupeň) a 14 % s úplnou závislostí (čtvrtý stupeň). Úplná závislost byla nejčastější u lidí ve věku 20-24 let.
Vstup do systému sociální podpory a péče v podobě řízení o příspěvku na péči je v ČR nastaven nespravedlivě a nelogicky. Není totiž schopen obsáhnout specifika jednotlivých skupin lidí se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním, takže systémem někteří systematicky propadají. Není schopen dostatečně zohlednit jejich potřeby, zejm. v oblasti jejich zapojení do běžného sociálního a společenského života, do systému vzdělávání a na trh práce. Státem garantovaný proces posuzování je přitom složitý, nejednotný, klientsky nepřívětivý a pomalý – délka řízení by ze zákona neměla přesáhnout 105 dní, vyřízení odvolání pak může trvat dalších až 150 dní. V praxi jsme však svědky toho, že se ani ty tak dlouhé lhůty často nedodržují.
Na jeho konci pak stojí rozhodnutí o přiznání příspěvku, které pouze konstatuje, co daný člověk nezvládá, a nikoliv, jaký objem péče potřebuje, takže neobsahuje základ řešení problému. Lidé se zdravotním postižením či chronickým onemocněním jsou opakovaně posuzováni, i když se jejich stav prokazatelně nemůže změnit (např. u demence, tělesného postižení pohybového aparátu, zraku atd.).
Stávající čtyři stupně příspěvku přitom nevytvářejí dostatečně citlivou škálu, která by byla schopna pokrýt rozdíly v intenzitě potřeb lidí se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním. Podle důvodové zprávy k první verzi zákona o sociálních službách z roku 2006 se předpokládalo, že příspěvek pokryje 70 % nákladů na péči. Realita je ovšem taková, že lidem s nejtěžším stupněm postižení, současná výše této dávky nestačí ani na třetinu potřebné péče. Ve třetím stupni lze z příspěvku podle nastavených maximálních úhrad v roce 2022 zaplatit pouze 20 % potřebné podpory a péče v rozsahu identifikovaném v roce 2011. U čtvrtého stupně příspěvku na péči, tedy osob s „úplnou závislostí“ činí tento podíl 26 %. U příspěvku není nastaven mechanismus jeho pravidelného zvyšování, takže s ohledem na inflaci a obecný růst výdajů rodin jeho kupní síla ještě dále klesá.
Druhý pilíř pro systémovou změnu představuje spravedlivé posouzení potřeb. Takové, v jehož centru stojí skutečné potřeby lidí se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním a situace, ve které se nacházejí. Posouzení, v rámci kterého se zjišťuje, kolik podpory a jak náročnou péči kdo potřebuje. Informace získané během posuzování se využijí při následném plánování služeb a jejich koordinaci. Potřebnost péče bude zároveň více provázaná s výší podpory. K lidem se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním se tak pomoc dostane rychleji a v odpovídajícím objemu a intenzitě.
Souhrn požadovaných cílových změn pro Pilíř 2:
- U příspěvku na péči posílit význam sociálních kritérií.
- Do posuzování zahrnout hledisko časové a jiné náročnosti péče.
- Omezit opakované posuzování zdravotního stavu na opodstatněné případy.
- Přizpůsobit příspěvek na péči předpokládanému objemu péče a udržovat jeho kupní sílu.
ZMĚNA 2.1: U příspěvku na péči posílit význam sociálních kritérií
Návrhy opatření AIP 2.1:
- Do zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách zavést plnohodnotný sociální posudek, který nahradí dosavadní „sociální šetření“.
- Na základě žádosti Ministerstva zdravotnictví vydat Sdělení Českého statistického úřadu o povinnosti používat Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností disability a zdraví (MKF).
Inspirace:
- Slovensko – vedle lékařského posudku existuje i sociální posudek, ne jen sociální šetření.
- Německo – zdravotní kritéria tvoří jen část posudku.
- Rakousko – model tří různých plnohodnotných posudků (lékař, sociální pracovník a posuzovaný člověk nebo pečující).
Ideální cílový stav
Při posuzování pro účely příspěvku na péči má situace, v níž se člověk se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním nachází, stejný význam jako medicínská a funkční hlediska. Primárně se vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, zejména z faktoru prostředí. Kritéria přitom odpovídají každodenním situacím, které lidé se zdravotním postižením a chronickým onemocněním musejí řešit, a zohledňují potenciál k dalšímu osobnímu rozvoji, k soběstačnosti a aktivnímu zapojení do společnosti, do vzdělávání a na trh práce.
Mezinárodní klasifikace funkčních schopností disability a zdraví (MKF)
Schválena Světovou zdravotnickou organizací WHO a doporučena k užívání v roce 2001. V ČR bylo její používání jako povinné zavedeno Sdělením ČSÚ od 1. července 2010. V praxi, na rozdíl od řady evropských zemí a USA, byla využívána jen okrajově a na žádost Ministerstva zdravotnictví bylo její používání ukončeno k 30. dubnu 2013. Opětovně byla zavedena od 1. října 2020, avšak v nepovinném režimu. Tato klasifikace je založena na bio-psycho-sociálním modelu postižení, ve kterém hrají významnou roli osobnostní charakteristiky a především faktory prostředí. Stejná diagnóza totiž může mít pro různé lidi zcela odlišné následky, např. s ohledem na jejich momentální sociální situaci.
ZMĚNA 2.2: Do posuzování zahrnout hledisko časové a jiné náročnosti péče
Návrhy opatření AIP 2.2:
- Do vyhlášky č. 505/2006 Sb. zavést nový způsob posuzování „potřebnosti péče“, založený na určování časové dotace na jednotlivé úkony nebo jejich bodovém hodnocení, případně na jejich kombinaci.
- Detaily a postupy nového posuzování dále specifikovat ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. a v Instrukci MPSV Posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči.
Inspirace:
- Rakousko – detailní příručka pro posudkové lékaře, posuzování potřebnosti péče.
- Německo – propracovaný systém bodového hodnocení, posuzování potřebnosti péče.
- Slovensko – kombinace bodového hodnocení a časového hlediska.
Ideální cílový stav
Pro účely příspěvku na péči se také vyhodnocuje předpokládaný objem péče, např. formou určování časové dotace nebo bodového hodnocení nebo jejich kombinace. Neposuzuje se „závislost“ na druhých, ale „potřebnost“ péče. Lidé se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním na konci posouzení vědí, kolik péče potřebují. Následná podpora více odpovídá jejich potřebám.
ZMĚNA 2.3: Omezit opakované posuzování pro účely příspěvku na opodstatněné případy
Návrhy opatření AIP 2.3:
- V zákoně č. 108/2006, příp. v instrukci MPSV „Posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči“ definovat onemocnění a jiné příčiny zdravotního postižení (nevratné zdravotní postižení tělesné, mentální, smyslové či jiné), kdy prokazatelně nemůže dojít ke zlepšení stavu. U nich stanovit, že platnost posudku bude dlouhodobá nebo trvalá.
Inspirace:
- Slovensko – ze zákona se nestanovuje termín opakovaného posouzení, pokud se jedná o chronický zdravotní stav s trvalým poškozením a od další léčby není možné očekávat jeho zlepšení.
Ideální cílový stav
V rámci určování doby platnosti posudku pro účely příspěvku na péči jsou definována onemocnění, u kterých prokazatelně nemůže dojít ke zlepšení stavu, a dále situace, jako je nevratné zdravotní postižení, u nichž je stanoveno, že platnost posouzení je dlouhodobá nebo trvalá. Lidé se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním pak v těchto případech nebudou nuceni podstupovat opakovaná vyšetření.
ZMĚNA 2.4: Přizpůsobit příspěvek na péči předpokládanému objemu péče a udržovat jeho kupní sílu
Návrhy opatření AIP 2.4:
- U každého jednotlivého stupně příspěvku na péči v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a ve vyhlášce č. 505/2006 Sb. přesně definovat omezení a rozsah péče (hodinová dotace / bodové hodnocení), které je nezbytné zajistit.
- V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách stanovit výši příspěvku na péči v jednotlivých stupních na základě reálných potřeb posuzovaných osob a časové dotace předpokládané péče.
- Do zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách zavést valorizační mechanismus příspěvku na péči nebo jiný postup pro úpravy jeho výše.
Inspirace:
- Německo – 5 stupňů, pravidelné úpravy a zvyšování příspěvku.
- Rakousko – 7 stupňů, je zavedeno kritérium časové náročnosti péče, které lze snadněji propojit s finančními nároky na podporu a péči, valorizační mechanismus.
- Slovensko – 6 stupňů, je zavedeno kritérium časové náročnosti péče, které lze snadněji propojit s finančními nároky na podporu a péči.
- Iniciativa Pátý stupeň v ČR.
Ideální cílový stav
Příspěvek na péči jasně a transparentně zohledňuje předpokládaný objem poskytované péče. Prostřednictvím většího počtu stupňů lépe a citlivěji zohledňuje různou míru potřeby podpory a péče, kterou lidé se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním potřebují. Jeho „kupní síla“ se udržuje valorizačním mechanismem, nebo nepravidelnými úpravami jeho výše, a to při výskytu předem definovaných situací (např. při zvýšení maximální hodinové sazby za poskytování sociálních služeb).