PILÍŘ 3: DOSTUPNÉ SLUŽBY
„Odlehčovací či asistenční služby musíme domlouvat i půl roku dopředu, a nikdy nevíme, jestli bude volná kapacita.“
„Bohužel v našem regionu není odlehčovací služba, která by byla pro syna vhodná, a pokud je, je jen pro uživatele daného zařízení. Nedá se tedy využívat.“
„Bydlíme na vsi, kde autobusy nejezdí často, a osobní asistenti nejsou ochotni k nám dojíždět.“
POPIS PROBLÉMU
Z více než 1,4 milionu lidí, které ve svém posledním šetření v roce 2018 identifikoval ČSÚ jako osoby se zdravotním postižením, se celkem 337 tisícům nedostává vhodné pomoci, a to z důvodu chybějící dostupné péče. Zákon o sociálních službách, s ohledem na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, přitom již 10 let formálně deklaruje právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Podle zprávy Evropské komise z roku 2020 přibližně 20 % osob, které potřebují dlouhodobou péči, pobývá v České republice ve zdravotnických zařízeních nebo v zařízeních sociální péče. V ČR je tak institucionalizováno až o polovinu více lidí, než je tomu v jiných členských státech.
Síť sociálních služeb je totiž na území ČR rozložena velmi nerovnoměrně. Jejich dostupnost se liší v krajích, ve větších městech, menších obcích a v odlehlejších oblastech. Pro některé skupiny lidí se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním – např. pro osoby s chováním náročným na péči – chybí vhodné služby celkově. Nedostává se podpůrných služeb pro neformální pečující – především terénních a odlehčovacích služeb. Na národní úrovni výrazně chybí sledování údajů o potřebách lidí se zdravotním postižením a s chronickým onemocněním a jejich pečujících. Plánování služeb tak vychází především z potřeb jejich poskytovatelů a z pohledu stávajících služeb. Financování služeb pracuje s výpočtovými vzorci, které nezohledňují rozdíly v náročnosti péče a podpory. Chybí krizová podpůrná péče pro naléhavé případy.
Terénní a ambulantní služby jsou stále poměrně méně financovány než služby pobytové. Nejsou tak dostupné nejen místně, ale v mnohých případech také časově a finančně a lidé se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním často nemohou svobodně zůstat ve svém domácím prostředí. Kritická situace je například u lidí v raném dospělém věku (19 a více let), kdy se přibližně desetinásobně zvyšuje počet lidí žijících v institucích, a nikoli doma. Ústavní soud v roce 2021 přitom rozhodl, že stát má pozitivní povinnost „vytvořit co možná nejlepší podmínky pro to, aby dotčená osoba mohla žít v prostředí, které pro ni bude co nejlepší, a to nejen z hlediska čistě lékařského, nýbrž i s ohledem na její sociální potřeby a vazby.“
Rozložení vybraných sociálních služeb v ČR podle Registru poskytovatelů sociálních služeb (2022):
Odlehčovací služby
Odlehčovací služby zcela chybí v okrese Blansko. V dalších 49 okresech působí 1 až 4 odlehčovací služby a pouze ve 26 okresech je evidováno více než 5 registrovaných odlehčovacích služeb.
Raná péče
Raná péče chyběla v roce 2022 ve 47 okresech. Například na celý Ústecký kraj byla registrována pouze jedna služba rané péče. V roce 2022 chyběla služba rané péče v Kroměříži, Pelhřimově, Jihlavě, Teplicích, Mostě, Lounech, Litoměřicích, Chomutově, Rakovníku, Příbrami, Praze-západ, Praze-východ, Nymburku, Mladé Boleslavi, Mělníku, Kolíně, Berouně, Tachově, Rokycanech, Plzni-sever, Plzni-jih, Domažlicích, Svitavách, Chrudimi, Přerově, Prostějově, Jeseníku, Opavě, Novém Jičíně, Semilech, Jablonci nad Nisou, České Lípě, Rychnově nad Kněžnou, Náchodě, Jičíně, Znojmě, Vyškově, Hodoníně, Břeclavi, Brně-venkov, Blansku, Strakonicích, Prachaticích, Písku, Jindřichově Hradci, Českém Krumlově. V dalších 17 okresech je registrována jedna služba rané péče. V dalších okresech, jako jsou České Budějovice, Tábor nebo Praha, působí tři nebo čtyři registrované služby rané péče.
Osobní asistence
Osobní asistence chybí ve čtyřech okresech: Brně-venkov, Blansku, Rakovníku, Litoměřicích. V 33 okresech existuje jedna až dvě registrované služby osobní asistence. V dalších 33 okresech je registrováno 3 a více poskytovatelů služeb osobní asistence.
Finanční podpora z veřejných zdrojů na osobní asistenci v porovnání s pobytovými službami:
Nárůst finančních prostředků alokovaných na osobní asistenci v letech 2012–2019 představuje pouze 36,6 % nárůstu zdrojů z veřejných rozpočtů určených pro domovy pro osoby se zdravotním postižením, 23,8 % nárůstu zdrojů z veřejných rozpočtů určených pro domovy pro seniory a 34 % nárůstu zdrojů z veřejných rozpočtů určených pro domovy se zvláštním režimem (zdroj: A. Hofschneiderová, M. Matiasko, Institucionalizace, postižení a stárnutí. Ústavní péče o starší osoby v České republice, 2021)
Třetí pilíř pro systémovou změnu představují místně, časově, kapacitně a finančně dostupné sociální služby komunitního typu, které poskytnou potřebnou podporu každému, kdo ji potřebuje. Bez ohledu na místo jeho bydliště. To dokáže zajistit jen vyvážená síť terénních, pobytových a ambulantních sociálních služeb, která adekvátně reaguje na potřeby lidí se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním a neformálních pečujících. Bude existovat „záchranná síť“ pro nenadálé případy. Pobytové, terénní a ambulantní služby budou proporčně lépe zastoupeny a sníží se umělý tlak na pobytové služby. Síť služeb bude dostatečně pružná a bude lépe pracovat s rozdílnými nároky na péči a podporu i jejich změnami v čase. Systém poskytování služeb bude více odpovídat potřebám lidí, a bude tak efektivnější a udržitelnější.
Souhrn požadovaných cílových změn pro Pilíř 3:
3.1 Pravidelně systémově sledovat a vyhodnocovat potřeby lidí se zdravotním postižením a neformálních pečujících ve vztahu k sociálním službám a využívat tyto informace k rozvoji sítě služeb.
3.2 Garantovat dostupnost sociálních služeb.
3.3 Upravit systém přerozdělování financí krajům / poskytovatelům sociálních služeb.
ZMĚNA 3.1: Pravidelně systémově sledovat a vyhodnocovat potřeby lidí se zdravotním postižením a neformálních pečujících ve vztahu k sociálním službám
Návrhy opatření AIP 3.1:
- Na úrovni MPSV definovat typy a struktura dat, která je třeba systematicky sledovat s vyznačením těch, která již jednotlivé instituce shromažďují.
- Na úrovni MPSV stanovit metodický postup periodického předávání dat ze strany ÚP, ČSSZ, poskytovatelů sociálních služeb a krajů směrem k ministerstvu.
- Stanovit periodicitu sběru dat a metody mapování a ověřování potřeb mezi osobami se zdravotním postižením, chronickým onemocněním a neformálními pečujícími.
- Systematicky sledovat, z jakých důvodů a proč jsou konkrétní druhy služeb nedostupné, kolik zájemců o službu je odmítnuto z kapacitních důvodů.
Inspirace:
- Anglie – integrovaný systém péče a statistické analýzy dostupnosti péče a služeb.
- Slovensko – novela zákona o sociálních službách, analýza dostupnosti péče v územních obvodech je základem pro další rozvoj služeb.
Ideální cílový stav
Stát pravidelně sbírá a vyhodnocuje data, na základě kterých sleduje vyváženost nabídky forem poskytování služeb (terénní, ambulantní, pobytové) a plánuje rozšíření potřebných stávajících typů sociálních služeb nebo zavedení nových (s přihlédnutím k demografickému vývoji a dalším socio-geografickým údajům). Sběr dat probíhá jednotně na území všech krajů ČR, jsou sbírána data od zadavatelů, poskytovatelů a lidí se zdravotním postižením, chronickým onemocněním a pečujících. Sleduje se především místní, časová a kapacitní dostupnost jednotlivých druhů sociálních služeb a podíl zapojení terénních, ambulantních a pobytových sociálních služeb a neformálních pečujících.
ZMĚNA 3.2: Garantovat dostupnost sociálních služeb, preferovat služby komunitního typu
Návrhy opatření AIP 3.2:
- Garanci dostupnosti sociálních služeb přesněji a jasněji definovat v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Současně preferovat poskytování služeb komunitního typu.
- Legislativní úpravou zákona zavést mechanismus rozdělování prostředků státního rozpočtu mezi kraji podle identifikované potřebnosti a garantovaného nároku na dostupnost služeb.
- Sjednotit plánovací cyklus jednotlivých krajů tak, aby střednědobé plány rozvoje sociálních služeb byly zpracovávány ve všech krajích současně, a to na základě sjednoceného monitoringu dostupnosti a potřebnosti. MPSV by mělo mít kompetenci připomínkovat, resp. upravovat plánovaný rozvoj sítí služeb, měla by být vhodně vyvážena odpovědnost mezi kraji a MPSV za dostupnost a rozvoj služeb v ČR.
Inspirace:
- Pozměňovací návrh zákona, který během projednávání novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách přijal v srpnu 2021 Výbor pro sociální politiku Senátu ČR.
- Slovensko – poskytování terénní nebo ambulantní sociální služby má přednost před pobytovou sociální službou, při pobytové sociální službě má přednost týdenní pobytová služba před „celoroční“ pobytovou službou; přednost mají dále zařízení pobytových služeb s kapacitou nižší než 40 míst.
Ideální cílový stav
Stát definuje a garantuje dostupnost potřebných sociálních služeb a činí veškeré kroky k tomu, aby tento cíl naplnil. Do zákona o sociálních službách je ukotven mechanismus mandatorního financování dostupnosti služeb podle identifikovaných potřeb, tedy podle systematického sběru potřeb a jejich vyhodnocování.
ZMĚNA 3.3: Upravit systém přerozdělování financí krajům / poskytovatelům sociálních služeb
Návrhy opatření AIP 3.3:
- V systému financování sociálních služeb oddělit mechanismy financování terénních a ambulantních sociálních služeb od pobytových služeb. Garantovat minimální podíl prostředků dotace MPSV na financování a rozvoj terénních a ambulantních sociálních služeb, zvyšovat podíl prostředků na rozvoj těchto služeb.
- Zvyšovat podíl prostředků na rozvoj odlehčovacích služeb.
- V rámci programu podpory rozvoje materiální a technické základny sociálních služeb MPSV cíleně podporovat nedostupné pobytové služby (především pro osoby náročné na péči).
- V každém kraji definovat a vytvořit kapacitu sociálních služeb pro krizové situace a akutní potřeby uživatelů související s prudkým zhoršením zdravotního stavu nebo sociální situace.
- Do hodnocení v rámci dotačního řízení zavést bonifikace za poskytování služeb v odlehlých či hůře dostupných oblastech.
- Při financování služeb zohledňovat nejen kapacity služeb (kontakty, lůžka), ale také časovou a jinou náročnost péče.
Inspirace:
- Slovensko – novela zákona o sociálních službách, analýza dostupnosti péče v územních obvodech je základem pro další rozvoj služeb.
Ideální cílový stav
Lidé se zdravotním postižením mají k dispozici dostatečnou nabídku sociálních služeb poskytujících péči v nejméně omezujícím prostředí. Terénní a ambulantní služby jsou cíleně rozvíjeny napříč regiony. Rozdělení financí krajům odpovídá skutečným potřebám rozvoje sociálních služeb k naplnění cíle.