Příběhy

Když vás přebaluje manželka, je to hrozný pocit

To, že v Česku na místo v sociálních službách čekáte roky, je všeobecně známé. Podle analýzy EY si například ve Středočeském kraji člověk na místo v domově pro seniory průměrně počká celých 317 dní. A v případě kombinovaného postižení či klientů vyžadující vyšší míru podpory to bude ještě mnohonásobně déle. Rodinám a pečujícím, kterým obecně kvalitní sociální služby chybí, řeší situaci svépomocí. Méně

Johanka a Eliška jsou třináctiletá jednovaječná dvojčata, která trpí svalovou dystrofií. Ta způsobuje postupné ochabování svalů: nejdříve svaly končetin, poté srdce a následně i dýchací svalstvo. Samoživitelka Michaela Moravcová o dcery pečuje v režimu 24/7 a chce se o ně starat dokud to půjde. Od sedmi let věku jejích dcer, kdy se nemoc projevila, ji ale nikdo nedoprovázel. Státem hrazený koordinátor péče by

Kdybych to vzdala, Vojta by tu v 10 letech nebyl – rodiče dětí se vzácným onemocněním berou osud do svých rukou. Chceme spravedlivý sociální systém #ProPodporu šitou na míru.

Petr, Majka a Michal se po letech strávených v ústavu osamostatnili a dnes žijí podle sebe, s větší svobodou i odpovědností. #ProPodporu

Ukázka první série videopříběhů o lidech s postižením od Dětí úplňku: „Chceme, aby děti důstojně dožily… Ale je strašný problém to zajistit,“ říká Jana Fabičovicová, matka patnáctiletého Viktora s mukopolysacharidózou. Rodiče z našeho filmu se chtějí o své děti starat až do jejich posledních dnů, velmi by uvítali podporu asistenčních služeb, aby si mohli trochu odpočinout. Často ale takové služby nejsou

Ukázka první série videopříběhů o lidech s postižením od Dětí úplňku: Právnička Veronika Vítková pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv. Podporu druhých potřebuje dvacet čtyři hodin denně. Český sociální systém lidem v podobné situaci ale nenabízí žádnou možnost jak žít samostatný aktivní život. Jedinou cestou, kterou nabízí, je ústavní péče. Tam by ale Veronika nemohla pracovat a dostala by se do